Politici a politika
Lidé typicky nemají moc rádi politiky; nebo alespoň většinu z nich. Vědí o nich, že jsou zkorumpovaní, dělají si z nich v lepším případě legraci, v horším jimi pohrdaní; ano, leckdy mají i své oblíbence, ale jen málokdo je spokojen s většinou těch, kdo vládnou a tvoří zákony. Jen těžko by si lidé chodili k politikům pro rady ohledně etických otázek ve svých životech; a já to naprosto chápu, též bych k nim pro radu nešel. Proč jsou ale pak pro všechny tak posvátné zákony? Vždyť zákony jsou jen to, co odhlasují právě ti lidé, o jejichž morálním kreditu a schopnostech většina z nás pochybuje; a logicky konzistentně nelze tvrdit, že politik není ten, kdo by mohl dávat rady, ale zároveň je správné se jeho vůlí řídit. Jenže tady nejde o logiku, nýbrž o emoce; státní propagandou nám bylo natlačeno do hlav, že zákony jsou správné a musíme je respektovat – dokonce i když je zjevné, že nedávají smysl.
